Jean Lannes
Jean Lannes, kníže ze Sievers, vévoda z Montebella, (10. dubna 1769, Lectoure, Gers, Francie – 31. května 1809, Ebersdorf u Vídně, Rakousko) byl významný francouzský generál, císařský maršál a jeden z nejbližších přátel císaře Napoleona Prvního.
Mládí
Jeanův otec byl selským čeledínem, který později si otevřel obchod vínem, ale i jinými komoditami a nakonec se věnoval obchodování pozemky. Jean se sotva naučil číst a psát zásluhou staršího bratra Bernarda, který byl knězem. Stal se barvířským učněm a později i tovaryšem.
Vojenská kariéra
Roku 1792 vstoupil do revoluční armády jako poddůstojník a základní výcvik absolvoval ve vojenském táboře u Toulouse. Táboru velel generál Antoine Marbot, Lannesův krajan, který si jej oblíbil, mimořádně se mu věnoval a doplňoval jeho vzdělání. Zde také Lannes uzavřel přátelství na celý život s budoucím kolegou maršálem Augereauem.
Tábor odstartoval jeho rychlou kariéru. Roku 1795 se Lannes stal velitelem praporu a už roku 1796 bojoval v Itálii pod Bonapartem v hodnosti plukovníka. Upozorňoval na sebe svou rozhodností a odvahou při přechodu Pádu (7. května 1796), v bitvě u Lodi (10. května 1796), u Bassana(8. září 1796), v bitvě u Arcole (15. - 17. listopadu 1796) a při obsazení Mantovy (Mantua - 2. února 1797). Po bitvě u Bassana byl povýšen na brigádního generála. Během tohoto italského tažení byl opakovaně těžce raněn a proto byl Bonapartem nazýván „Rolandem armády“. Již tehdy se stal Bonapartovým důvěrníkem a vztah se postupem času dále utužoval. Roku 1798 se účastnil výpravy do Egypta a tam při útoku na Sain –Jean d’Acre (7. května 1799) utrpěl střelnou ránu do krku, následkem které pak trpěl stálým uchýlením hlavy na pravou stranu (torticollis retrahens). Povýšen na divizního generála vrací se roku 1799 s Napoleonem Bonaparte zpět do Francie. Při převratu 9. lispopadu 1799 stojí pevně při Napoleonovi a poskytuje mu významnou pomoc.
Při druhém italském tažení svedl svou první samostatnou bitvu 9. června 1800 u Montebella, kde rozhodně porazil dvojnásobně silné vojsko rakouského generála von Otta a zabránil tak posílení hlavních rakouských sil pod velením Melase. Ještě téhož roku převzal funkci velitele konzulární gardy. V roce 1801 byl Jean Lannes jmenován vyslancem v Lisabonu, kde si vedl mimořádně úspěšně a s pomocí své krásné choti se mu podařilo přiklonit portugalskou politiku i ekonomiku na stranu Francie. Nepřekvapilo nikoho, když 19. května 1804 byl povýšen do hodnosti císařského maršála. Účastnil se tažení 1805 a velel V. sboru. Významnou byla jeho role při obsazení Vídně (13. listopadu 1805), při zajištění přechodu Dunaje a v bitvě u Hollabrunnu (16. listopadu 1805). U Slavkova (2. prosince 1805) byl velitelem levého křídla, bránícího vrch Santon a se svým sborem vytvořil neprostupnou hráz proti Bagrationovi – umožnil tím realizaci hlavního úderu na středním úseku známém jako „Lví skok“. Během tažení roku 1806 byl v bitvě u Jeny (14. října 1806) velitelem středu francouzské sestavy a 26. prosince porazil Rusy pod Beningsenem u Pultusku, kde byl raněn. V květnu 1807 převzal velení náhradního sboru, se kterým bojoval u Heilsbergu (10. června 1807) a Friedlandu (14. června 1807). Ještě před uzavřením Tylžského míru (7. července 1807) byl jmenován 30. června 1807 knížetem ze Sievers (něm. Sewerien, pol. Siewerz) a 15. června roku 1808 vévodou z Montebella.
V roce 1808 doprovázel Napoleona na Iberský poloostrov, kde porazil (22. listopadu 1808) generála Casanase v bitvě u Tudely a poté vedl známé obležení a dobytí Zaragozy (kapitulace 21.února 1809). V tažení roku 1809 proti Rakousku velel dvěma divizím v bitvě u Eggmühlu (21. a 22. dubna 1809) a při dobytí Regensburgu (23. dubna 1809), aby konečně 13. května 1809 po dvoudenním ostřelování vtáhl v čele předvoje armády do Vídně.
Smrt
V bitvě u Aspern (Esslingen) velel středu francouzské sestavy, když druhý den bitvy (22. května 1809), při organizování ústupu Francouzů jej sedícího se zkříženými dolními končetinami zasáhla dělová koule v místě křížení obou bérců. K těžce raněnému maršálovi s otevřenými zlomeninami bylo svoláno neprodleně lékařské konzilium (Larrey, Percy, Yvan), které nezaujalo jednotný názor. Nakonec byla slavným Larreyem provedena amputace levé dolní končetiny nad kolenem s tím, že osud druhé dolní končetiny bude rozhodnut až následně. V primitivních hygienických podmínkách se však dostavila obvyklá komplikace tehdejších válečných poranění - sepse. Maršál Lannes jí podlehl 31. května 1809 v Ebersdorfu u Vídně.
Jeho mrtvola byla převezena do Paříže, když od Štrasburku byla doprovázena vdovou Louisou, vévodkyní z Montebella. Maršál Lannes byl slavnostně pohřben v Pantheonu a jeho srdce pak v rodinné hrobce na hřbitově Montmartre v Paříži. V Lannesově rodišti Lectoure stojí jeho socha, v Paříži je boulevard Lannes a ve Vídni je po něm nazvána ulice probíhající na hranici původních obcí Aspern a Esslingen.