Výroba skla byla známa již ve starém Egyptě, Mezopotámii, či Sýrii. Zpočátku se vyrábělo sklo na tzv. ztracený vosk nebo do hliněných forem které se potom odstranily a zůstal hotový sklářský výrobek.  Sklo, foukané sklářskou píšťalou jak ho známe dnes, vynalezli Féničané již tisíc let před Kristem. Jedná se tedy o prastaré krásné řemeslo, které dnes řadíme do roviny umělecké.

U nás se počátky sklářské výroby datují do období vrcholného středověku. Sklářské hutě byly pod patronací klášterů, které byly centry veškeré vzdělanosti. Postupem času se řemesla osamostatňovala do vznikajících řemeslných cechů.

 Charakteristickým znakem historického skla v zaalpských evropských zemích byla nazelenalá barva s bublinkami - tzv. "Lesní sklo". Sklářské pece, vznikající v lesích, kde byl dostatek dřeva na vytápění, totiž neumožňovaly utavení dokonalé skloviny.

Nazelenalou barvu skloviny způsobují v pískách obsažené kysličníky železa nebo mědi. Modrou např. kobalt.

Z této skloviny dokázali staří sklářští mistři zhotovovat křehké a ladné výrobky. V jejich stylu se mísil vliv pozdně římské tvorby, převzatý v celé západní Evropě, s podněty východními, přinesenými křižáky z Orientu. To vše bylo v českých podmínkách přetaveno ve svébytný umělecký styl, charakterizující české sklo, které se od 14. století prodávalo na trzích celé střední Evropy.

Zhotovení replik tohoto skla není jednoduchou záležitostí. Vyžaduje dokonalé zvládnutí sklářské techniky se schopností napodobit staré výrobky a přizpůsobení současné technologie podmínkám starých hutí.

V našich číších a pohárech si můžete vychutnat dobré víno a také se cítit jako vyšší šlechta, králové nebo královny v dobách vikingů, vrcholného středověku, krásné renesance či neklidného a plodného baroka.

Štěpán Mikoláš